Co vám neřekne váš bankéř o investicích

„Jaký máme plán na další čtvrtletí? Máme nějakou akci?“

Takto anebo podobně začíná rozhovor každé čtvrtletí mezi bankéřem a vedoucím, který se vrátil z porady vedení banky. Banka je standardní obchodní společnost, jejíž podnikatelským cílem je samozřejmě zisk. Ani Váš privátní poradce není samaritán placený dobročinnou nadací a také podniká za účelem zisku. Kde je tedy rozdíl, jestli si pořídím investici v bance nebo přes svého privátního poradce? A je zde vůbec nějaký, když mnohdy vybírá ze stejných nebo podobných možností? Je! A velký! Ale vezměme to popořádku a od A.

Každá velká banka má ve své „group“ mimo jiné svou investiční společnost a v rámci této rodiny produktů/fondů nabízí klientům možnost zhodnotit své peníze. Přestože jsou to renomované společnosti s kvalitními produkty/fondy, má každá z těchto společností svého „černého Petra“. Tedy nějaký fond, na který není zrovna pyšná a který by ve své nabídce raději vůbec neměla.

Obecnou nevýhodou pořízení investice v bance je omezený výběr fondů, ze kterých může bankéř vybírat, protože vybírá pouze z fondů „rodiny“. Už se nadechujete a chcete říct „na těch mých pár set tisíc…?“. Ale i těch vašich pár set tisíc si zaslouží patřičnou péči. Nebo jste je našli v zimním kabátě po kapsách, když jste ho dávali na jaře do čistírny?  Dalším handicapem bank bývá fluktuace bankéřů. Ta je v některých finančních institucích „výrazně nemalá“ a to se projevuje na znalostech a zkušenostech bankovních zaměstnanců. Tak jako se u dobrého automobilového motoru říká „objem ničím nenahradíš“, znalosti a zkušenosti přijdou pouze s roky investiční praxe. Při veškerém respektu, který autor těchto řádek ke všem bankéřům chová, neboť je téměř deset let v bance zaučoval. Avšak i když už před Vámi sedí nejen krásný, mladý a dynamický bankovní švihák, ale taktéž znalý a zkušený, bohužel ještě nemáte vyhráno. Proč? Je to dáno i legislativou, kdy bankéř je pouze v pozici investičního zprostředkovatele a nemá ani patřičný finanční nástroj, kterým stejný fond, se kterým bude pracovat privátní poradce, „opracoval do vysokého lesku“. Samozřejmě je bankéř a bankéř, ale pokud bych to měl zobecnit, tak rozdíl mezi bankéřem a privátním poradcem je zejména ten, že poradce má jiný časový horizont práce s klientem. Poradce zajímá jaké ovoce přinesou jeho rady za rok, tři, deset let i víc. Bankéře zajímá spíše měsíc, kvartál, rok. Rovněž bývá zvykem, že bankéř nabízí konkrétní fondy a hotová řešení, které nejoptimálněji splní čtvrtletní plán a někdy jsou „v akci“, a občas myslí za klienta. Privátní poradce se nejdříve ptá, poslouchá Vaše plány a představy a nakonec radí… 

Shrnuto, podtrženo, bankéř se zaštiťuje bankovní institucí, její velikostí a analytickým zázemím. To je společně s prodejem investičních produktů v jeho pracovní náplni.

Privátní poradce vám naopak bude pomáhat plánovat a ujasňovat vaše cíle, strategii, v neklidných dobách uklidňovat emoce a v neposlední řadě vás i vzdělávat.

Zavolejte nebo mi napište a vyzkoušejte si ten rozdíl. V noci spím, ale přes den beru telefony nebo volám zpět.