Nabízeli mi dvacet milionů! A já je poslala do háje…

Paní doktorku jsem potkal na doporučení jedné mé klientky. Petře, prosím vás, mohl byste se postarat o Markétu? Ona má velké problémy s lékárnou…

V roce 1994 otevřela velkou lékárnu na poliklinice v centru Prahy. Vše bylo v pořádku, dařilo se bez problémů. Lékárna prosperovala.

Po roce 2002 jí přišla nabídka od většího lékárenského řetězce na odprodej lékárny a mimopražské výdejny. První nabídka byla 20 milionů. „Poslala jsem je do háje, já husa hloupá.“

V roce 2008 si někdo zařídil, aby paní doktorka dostala výpověď z nájmu. Měla tři měsíce na vyklizení lékárny. Zajistit náhradní prostory ani domluvit se s majitelem budovy se nepodařilo.

Výplata odstupného 10 zaměstnancům, odpis léků a přebudování mimopražské výdejny na lékárnu stálo skoro 2,8 milionů Kč. Z toho byly 2 miliony úvěrů.

Nevzdala se. Přestěhovala se a začala znovu. Mimo Prahu. Se třemi zaměstnanci. Tam to už nebylo tak snadné a dluhy se nedařilo splácet tak rychle, jak si původně představovala. Postupně propouštěla zaměstnance a zůstala na provoz lékárny sama…

V roce 2016 jsme se potkali poprvé.

Bylo potřeba dojednat s bankou nové podmínky úvěru. Hlavním zádrhelem byl menší obrat lékárny, který bance nestačil. Podařilo se to domluvit a nemusela úvěr splatit hned.

Manžel klientky si oddechl, protože úvěr byl zajištěný směnkou a hrozilo, že by museli prodat svůj dům, pokud by banka trvala na okamžitém splacení úvěru.

Sepsali jsme všechny závazky, které v té době paní doktorka měla. Bylo toho za 1,6 milionu.

Měsíčně splácela zhruba 110 000kč. Vypadalo to dobře, za rok a půl bude splaceno.

Nebylo.

Situace nezávislých lékáren se zhoršovala a lékárna nevydělávala tolik jako dřív. Také se nedostávalo některých léků, které měly k dispozici hlavně lékárny ve velkých řetězcích a tím ubývalo zákazníků mojí klientky.

Při naší další schůzce měla paní doktorka dluh u lékárenského velkoobchodu, u svého známého a účetní. Na jedné straně splácela, na druhé vznikaly další závazky. Bohužel, ani dlouholetá účetní ji na tuto situaci včas neupozornila.

Lékárnu se snažila prodat, ale protože byla zadlužená u lékárenského velkoobchodu, nepodařilo se to. V září 2018 nakonec lékárnu převzal velkoobchod za cenu aktuální pohledávky – 800 000,- Kč.

Po více jak dvaceti letech se stala znovu zaměstnancem.

V té době vzrostly dluhy na 1 780 000,- Kč.

Z příjmu 32 tis. splácela 25 tis. měsíčně.

V říjnu 2020 šla do důchodu a dál pracovala. Začala splácet 40 000 měsíčně.

V únoru 2021 doplatila úvěr navázaný na obrat lékárny půjčkou od Zonky. Byl nejvyšší čas, banka hrozila zesplatněním úvěru.

Sepsali jsme všechny zbývající dluhy, udělal jsem novou analýzu příjmů a výdajů celé rodiny včetně pojištění života a majetku. Vedle splácení jsme se připravili i na dobu po odchodu do penze, začali vytvářet vyšší rezervy a odkládat si peníze „na důchod“.

Od 2022 dělá odborného zástupce pro všechny lékárny velkoobchodu, stoupá jí příjem. V průměru splácí 70 000,- měsíčně!

Je neuvěřitelně disciplinovaná! Celou tu dobu ještě učí na škole a o víkendech zaskakuje v jiné lékárně.

Konečně se dluhy zmenšují!

Do konce roku 2023 bude ještě pracovat. Zbytek půjčky zvládne splatit jen z důchodu.

Trvalo to skoro sedm let, ale podařilo se!

90% mojí práce je podporovat klienty na jejich cestě k cíli. Někdy k tomu stačí dát si párkrát do roka společnou kávu a kousek dortu.

Paní doktorka mi doporučila další své známé. Jedna z nich právě musela zavřít lékárnu…