Investování je opředeno mnoha mýty, pověrami a předsudky. Bývá považováno za rizikové, bývá spojováno s představou, že se jedná o exkluzivní záležitost, která pro většinu „obyčejných“ lidí není vůbec vhodná, a stále ještě až příliš často je význam investování marginalizován s tím, že existují mnohem vhodnější způsoby, jak uchovávat a budovat majetek, např. skrze spořicí účet, stavební spoření či pořízení nemovitosti. Tato a podobná tvrzení však odvádějí pozornost od toho, co je skutečně podstatné – investování je základ dlouhodobého nakládání s penězi.

Dobrý sluha, zlý pán

Bavíme-li se o investicích, je třeba si v první řadě uvědomit, že se jedná o výsostně individuální záležitost. Každý z nás (reálných či potenciálních investorů) má odlišný životní příběh, odlišné životní zkušenosti, znalosti i povahu. To vše ovlivňuje vnímání světa kolem nás, naše priority, cíle a zájmy. Veškeré úvahy o investování by tuto základní skutečnost měly zohledňovat. Každý z nás je totiž jiný, a proto musí být libovolná investiční strategie nutně individualizovaná. Zároveň však existují základní principy a pravidla, která je vhodná dodržovat. A to právě proto, aby se z investování nestal hazard. I v tomto případě totiž platí, že investice je sice dobrý sluha, ale zlý pán.

Rizikovost je závislá na několika faktorech. Tím prvním je celkový objem majetku. Pokud vlastníte dva byty, z nichž v jednom bydlíte a druhý pronajímáte, je obecně lepší vaše úspory vložit do akcií než kupovat třetí byt. Pokud žádné nemovitosti nevlastníte, zato ale přebytky ukládáte na spořicí účet, není od věci alespoň část přesunout do dluhopisů a akcií. Lze říci, že veškeré vaše prostředky nad rámec „železné“ rezervy se vyplatí směřovat do investic. Výše rezervy se může různit, ale v zásadě není nutné, aby přesahovala šestinásobek pravidelných měsíčních výdajů. Nechávat všechny peníze v depozitních bankovních produktech nedává z finančního hlediska smysl.

Je lepší nechat peníze v šuplíku? Někdy ano

Při výběru konkrétních investičních nástrojů hraje zásadní roli faktor času. Ten totiž výrazně ovlivňuje rizikovost jednotlivých nástrojů. Nelze totiž například dost dobře tvrdit, že dluhopisy jsou vždy méně rizikové než akcie. Záleží totiž na časovém horizontu. Pokud chcete peníze spořit pro své děti a ti je budou potřebovat za patnáct let anebo pokud byste se chtěli připravovat na důchod, ačkoli do něho zbývá dvacet let, jsou akcie paradoxně jedním z nejbezpečnějších instrumentů v tom smyslu, že pravděpodobnost požadovaného výnosu je zkrátka nejvyšší. Pokud byste se snad chtěli k důchodu „prospořit“ pomocí stavebního spoření, disciplinovaného odkládání peněz na účet anebo konzervativního penzijního připojištění, pak s pravděpodobností hraničící s jistotou spláčete nad výdělkem. Inflace vám totiž výnosy bude nemilosrdně srážet do minusu. Jestliže však víte, že peníze budete chtít za pět let použít na nové auto, byla by investice do akcií nepřiměřeným rizikem, kterého je lepší se vyvarovat. Z toho vyplývá, že výběr investičního nástroje musí být v prvé řadě podřízen časovému horizontu. Může se totiž velice snadno stát, že za pět let budete hluboko pod nulou, a v takovém případě by bývalo bylo lepší, kdybyste peníze nechali doma v šuplíku.

Chceme-li s penězi hospodařit systematicky a racionálně, neobejdeme se bez plánování. Z praxe finančního poradce dobře vím, jak je taková změna uvažování pro řadu z nás nepříjemná a náročná. Často se setkávám s mlčením a rozpaky, když se klientů zeptám na jejich priority a plány za pět, deset či dvacet let. V takovém případě je mnohem těžší připravit smysluplný plán, který by vedl k minimalizaci rizik a maximalizaci výnosů. Vždy je možné majetek diverzifikovat a úspory zainvestovat do dluhopisů, akcií, nemovitostních fondů či komodit. Pokud ale nevíte, k čemu vlastně peníze máte a kdy zhruba je budete chtít použít, může se snadno stát, že ve výsledku výrazně proděláte. A to třeba proto, že budete muset po krátké době sáhnout do úspor zainvestovaných v akciové složce. Smysl finančního plánování spočívá v tom, aby se s vašimi penězi pracovalo co nejefektivněji, jinými slovy aby výběr jednotlivých finančních nástrojů včetně těch investičních byl zodpovědný, udržitelný a bezpečný.

Investice jsou pro všechny

Na závěr považuji za důležité zdůraznit ještě jedno: Investice jsou skutečně pro všechny. A nezáleží na tom, zda měsíčně ušetříte pět tisíc, nebo padesát tisíc. Pokud máte dostatečnou železnou rezervu, svým penězům prospějete jedině tím, že zbytek investujete. Klíčový je ovšem dobrý plán a dodržování disciplíny. Emoce totiž v drtivé většině případů financím škodí. Pokud si stále ještě myslíte, že investice s sebou přinášejí nepřiměřené riziko, podívejme se na výmluvný příklad z minulosti.

Akciový index S&P 500, zahrnující akcie pěti set největších podniků v USA obchodovaných na burze, zažil stejně jako celý svět během minulého století několik otřesů včetně dvou světových válek a řady hospodářských krizí. Recese ale nikdy netrvaly dlouho, zato období růstu byla dlouhá. Během světové hospodářské krize před necelými sto lety se index během necelých tří let propadl o 83%. Jenže pak následoval růst, který trval bezmála 14 let a během něhož si index připsal 815%, tedy 17% ročně. Od té doby nebyly propady nikdy tak výrazné a dlouhé, a to ani během nedávné pandemie. Proto přílišná skepse či apokalyptické nálady nejsou vůbec namístě. S investováním se dá začít za každého počasí. A nikdy není pozdě.

Jsme tu pro Vás a nezáleží na tom, jestli teprve s investicemi začínáte nebo jste již zkušený investor.