Jak dál s dluhopisovými fondy?

V posledních dvou letech se stále více a více mluvilo o pozapomenutém investičním potenciálu dluhopisových fondů, které byly dekádu v investičním kómatu. Krátce po razantním zvyšování úrokových sazeb ze strany ČNB byla jejich výkonost tak mizerná, že investovat do nich mohl jen investiční sebevrah. Anebo zodpovědný klient, který má svého investičního poradce.

ČNB ve snaze zkrotit inflaci nabila skutečně velkým 7% kalibrem a nechala americkou centrální banku (Fed) a evropskou centrální banku (ECB) daleko za sebou. To s sebou přineslo i výnosový potenciál do dalších let, který odstartoval počátkem snižování sazeb. Celý rok se jen čekalo kdy už… To začalo koncem roku 2023, a protože trhy jsou obvykle „vpřed hledící“, což znamená, že většina důsledků snížení sazeb, tzn. růst výkonnosti dluhopisových fondů, je již zahrnuta v cenách aktiv v okamžiku prvního snížení. Proto také téměř bezriziková výkonnost dluhopisových fondů za rok 2023 byla kolem 7 % p.a., při šťastném načasování atakovaly i dvouciferné zhodnocení, což bylo po letech mizérie v oblasti snů.

Celý letošní rok je ve znamení postupného snižování sazeb ze strany ČNB až na současných 4,25 %. Po loňských výnosových žních se ale dosavadní 7% výkonnost může leckomu zdát malá. Do konce kalendářního roku sice zbývá ještě téměř celý kvartál, ale řekněme si, co je příčinou tohoto „oddychového času“, který byl patrný zejména v první polovině roku.

Fed. Za vším hledejme centrální banku USA. ČNB nastavila úrokové sazby atraktivně vysoko, čímž se staly zejména státní dluhopisy s kratší splatností pro zahraniční investory hodně atraktivní. Jak vidíme na grafu, ČNB se však postupným snižováním své sazby dostala až pod úroveň Fedu. Inflace byla sice zvládnuta, ale zároveň se ČNB tak trochu střelila do vlastní nohy. Atraktivita a bezpečí amerických státních dluhopisů je proti těm českým jiný kalibr. Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak asi jediné, co se s tím dá dělat.

Pokud by ČNB s tak razantním snižování sazeb pokračovala, znamenalo by to zvýšený odliv zahraničních investorů a s tím spojeným menším zájmem o českou korunu. Její oslabení by sice uvítali exportéři, ale zároveň by to znamenalo zdražení všech dovozů, např. ropy. Zvýšily by se tak ceny pohonných hmot a vše co je na jejich spotřebě závislé atd, atd. Nastartoval by se tak opětovný růst cenové hladiny – inflace. To by znamenalo opětovný růst úrokových sazeb a s tím spojený pokles cen dluhopisů.

Situace pro ČNB není triviální. Zpomalení cyklu snižování úroků je nevyhnutelné a nelze vyloučit ani jeho dočasné pozastavení. Přestože se situace na inflační frontě vyvíjí slibně, dává smysl postupovat při nastavování měnové politiky co nejopatrněji. Ačkoliv to centrální bankéři nechtějí slyšet, platí, že jestřábí „pivot“ americké centrální banky mění celkový úrokový kalkul. Nejen ČNB tak bude muset své monetární kroky alespoň částečně kalibrovat na Fed.

Jak reagovat na změny?

Investoři by zejména měli zůstat klidní a držet se své dlouhodobé strategie. Klíčem k úspěchu je totiž dlouhodobý plán a správná investiční strategie, ať je jakákoliv a nesnažit se být chytřejší než trh. Prostě si na svůj výnos počkat a vysedět si ho. Nabito pořád ještě je.

Nezapomeňte, že investování je vlastně jednoduché. Většinou vám stačí čas, trpělivost a správný partner.  Pokud máte zájem o konzultaci, ozvěte se.